Kolářová Běla 1923–2010

Dripping III., 1961

umělý negativ, původní autorská zvětšenina, papír, pasparta, rám, sklo, 34,5 × 28,5 cm, popsáno a sign. na rubu dodatečně autorkou z r. 2003

Provenience: Z významné pražské sbírky, získáno přímo od autorky. Odhadní cena 140 000–180 000 Kč

Běla Kolářová vytvořila v r. 1990 žiletkovou asambláž Trojúhelníkový kruh, reagující na východiska, která ve své tvorbě rozvinula již v 60. letech 20. století. Tvorba autorky byla od počátku mimořádně svébytná a svobodná v nakládání s výtvarnými technikami a experimentováním na poli abstraktní fotografie. Racionální skladba asamblážovaných vzorníků, tvořených běžnými užitkovými předměty, z poloviny 60. let ji zařadila do proudu objektivizujících tendencí, které se ve stejné době rozvíjely na mezinárodní scéně a v českém prostředí je uplatňoval např. Zdeněk Sýkora, Jan Kubíček nebo Karel Malich (skupina Křižovatka). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se hlavním materiálem asambláží Kolářové staly žiletky, patentky a kancelářské sponky. Použitý materiál sestavovala autorka do geometrizované kompozice, která ve výsledku často tematizovala předměty, z nichž byla vytvořena. Zatímco u svorek a patentek pracovala Kolářová s jejich definovaným tvarem, u žiletek postupovala odlišně – žiletky nesloužily jako samostatné elementy, těmi se staly až jednotlivé úlomky, části a fragmenty. Jejich skladba tvořila bohatou a složitou mozaiku. Kolářová tím současně upozornila na charakter materiálu, tedy jeho ostrost, hranatost, špičatost a metaforicky do nich zakomponovala osobní i společenské významy. V nabízeném díle Trojúhelníkový kruh nás přímo vybízí otázka: může mít kruh hrany Může být špičatý Polarita dvou principů, ale také jejich znejistění, stejně jako protikladnost racionality, hravosti a humoru nebo spojení abstraktního řádu a skutečných nicotných předmětů činí z Kolářové jednu z nejoriginálnějších a nejvýznamnějších autorek poválečné generace.