Kotík Pravoslav 1889–1970

Společnost, 1938

kombinovaná technika, papír, 43 × 59 cm, pasparta, rám, sklo, sign. PD P. Kotík 38, na rubu Pravoslav Kotík 1938 Přiložen posudek PhDr. Rei Michalové, Ph. D.
Předložené dílo „Společnost“ je autentickou, opticky nesmírně působivou, po všech stránkách skvostně rozehranou mnohofigurální kompozicí Pravoslava Kotíka, předního moderního figuralisty, autora, který se z neutuchající dychtivosti po nových výtvarných formách stal „živelným hledačem“ a především „šťastným nálezcem“ osobitých prostředků, jež mu sloužily k zachycení vlastních životních zkušeností a zážitků. Ve své mnohovrstevnaté tvorbě si nekladl zábrany, neomezoval se a dychtivě zachycoval vše, co ho upoutávalo a provokovalo k výtvarnému sdělení. Kotík byl senzitivním komentátorem doby a situací, zobrazoval mezilidské vztahy a vazby. „Zbavoval své dílo tzv. krásy, líbivosti a přitažlivosti pro povrchní oko – tak provokativně, že (…) stvořil styl. (…) Šel cestou všednosti (…), trochu škodolibě: to jsi ty, člověče“ (České slovo, 1944). Český malíř, grafik, pedagog a ilustrátor Pravoslav Kotík se na-rodil 1. července roku 1889 ve Slabcích u Rakovníka. Středoškolské studium absolvoval na reálce v Rakovníku. V letech 1908–1912 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (prof. E. Dítě, K. V. Mašek a J. Schikaneder). Poprvé vystavoval v roce 1909 v Topičově salonu pod pseudonymem P. Kraus. Roku 1912 studia na Uměleckoprůmyslové škole ukončil a uvažoval o možnosti dalšího studia na Akademii výtvarných umění. Byl přijat k prof. J. Preislerovi (studium však nerealizoval). Jako pedagog působil až do roku 1939. V letech 1916–1920 patřil mezi členy Spolku výtvarných umělců Mánes. Členství poté přerušil a stal se členem Umělecké besedy. Kotíkova první samostatná výstava se konala v Železném Brodě roku 1921. Dále se účastnil výstavy k 60. jubileu založení Umělecké besedy v Praze. V roce 1924 však Uměleckou besedu kvůli názorovým neshodám opouští. Společně s ním odešli např. Miloslav Holý, Karel Holan, Karel Kotrba, Emanuel Frinta a další. S některými z nich později založil tzv. Sociální skupinu (1925), dříve známou pod názvem HO-HO-KO-KO (Holý, Holan, Kotík, Kotrba). Rok 1924 přinesl Kotíkovi i první studijní cestu do Paříže, kterou poté navštěvuje každoročně až do roku 1937. Na podzim roku 1928 se opět stává členem SVU Mánes a s ním vystavuje své práce v Mladé Boleslavi. Raná díla Pravoslava Kotíka byla ovlivněna expresionismem a fauvismem. Ve dvacátých letech se nechává inspirovat sociálním realismem, (neo)klasicismem i kubismem, s nímž se seznámil na svých studijních cestách po Francii. Celé jeho dílo prostupuje základním motiv existence člověka ve složitých mezilidských vztazích. Autorovu uměleckou dráhu zbrzdila druhá světová válka. V tomto období se vrací zpět k tématu venkova. Zaměřil se na ztvárnění obyčejných lidí a jejich života pohledem městského člověka. V padesátých letech postupně dospívá k nefigurativnímu tvarosloví. Předložené dílo „Společnost“, ztvárněné bravurní kombinovanou kvašovou technikou, umožňující spontánní sdělení, v sobě koncentruje to nejvýraznější ze specifik Kotíkovy tvorby. Toto dílo příkladně ukazuje, že autorovi poskytoval nejlepší motivy sám život. Realitu dokázal nahlížet bezprostředně, jakoby poprvé, ve šťastném „záblesku“. Přitahovala ho živá dějová poselství, ať už se jednalo o zachycení radostného údivu dětí pozorujících let čápa, ztvárnění „ladného neladu“ venkovského trhu či, jako na posuzovaném díle, o vystižení sváteční, nedělní atmosféry v prostředí městského parku. Právě různé formy lidského setkávání byly pro Kotíka jakýmsi „opiátem“, jehož účinky pro něj měly neodolatelnou přitažlivost. V úvodu k výstavě v Salonu výtvarného díla (1943), na níž bylo předložené dílo prezentováno, hovořil historik umění Miroslav Míčko příznačně o tom, že autor vždy vychází ze vzpomínky „na 4 nějakou věc spatřenou, potkanou, milovanou, která tu z hloubky ožívá“. Svým výtvarným zpracováním pak skryté možnosti motivu stupňuje k maximálnímu účinku. V díle „Společnost“ uhranula Pravoslava Kotíka atmosféra svátečního „dýchánku“ u zurčící fontány v městském parku. Výtvarný rukopis odpovídá suverénnímu přístupu „alla prima“ - je náznakový, navozuje pocit svěžesti, lehkosti a uvolněné atmosféry. Má charakter vizuální „nápovědi“ pro oko diváka. Barva a linie tu vystupují téměř jako dva na sobě nezávislé prvky. Barva, od-stíněná do delikátní „pastelové“ tonality, hraje prim, zatímco linie místy akcentuje abstrahované figurální a předmětné tvary. Jestliže o Pravoslavu Kotíkovi se již ve své době psalo jako o „excelentním vypravěči života“, dílo „Společnost“ je toho skvělým dokladem. Z posudku PhDr. Rei Michalové, Ph.D., historička umění a kurátorka. Vystaveno: Výstava obrazů, kreseb a grafik Pravoslava Kotíka, Salon výtvarné dílo, Jungmannovo nám., Praha, 18. 3. - 11. 4. 1943