Bílek Alois 1887–1961
Odpočinek u potoka
olej, plátno, 46 × 55 cm, rám, sign. LD Abílek
Provenience: soukromá sbírka, Paříž.
Odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
Obraz „Odpočinek u potoka“ je nezpochybnitelnou, sběratelsky cennou,
duchem francouzského symbolismu nesmírně působivě prodchnutou
prací Aloise Bílka, autora, jehož pozoruhodná tvůrčí cesta, rozčlenitelná
na abstraktní, symbolistní a neoklasicistní fázi, bude plně doceněna
až s komplexním uměleckohistorickým zpracováním. Zejména díky
výstavě v Národní galerii v Praze roku 1998 a o desetiletí dříve výstavě
„Linie, barva, tvar“ v Galerii hlavního města Prahy se dostalo zasloužené
pozornosti Bílkově nepředmětnému intermezzu, ohraničenému prvními
dvěma roky (1913—1914) jeho francouzského pobytu (trvajícímu do
roku 1928). Na novodobou monografiii, jež by důkladně prozkoumala
jeho kontakty s francouzskými unanimisty, nabisty, stejně jako podrobně
zmapovala jeho výstavní aktivitu v Mekce moderního umění, tak také
jeho následný vývoj k monumentalizujícímu neoklasicismu a sociálně
laděné tvorbě, Alois Bílek stále čeká.
Rodák z malé vesničky Skoupý na Příbramsku přesídlil po gymnaziálních
studiích v Příbrami a Písku do Prahy, kde absolvoval nejprve dva
semestry architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze.
Touto volbou chtěl splnit přání rodičů, ale protože ho tento obor nenaplňoval, rozhodl se poté přestoupit na Akademii výtvarných umění
v Praze k profesoru Maxi Pirnerovi, již dokončil roku 1912. O rok později
získal Hlávkovo stipendium a odjel přes Holandsko a Belgii do Paříže.
Skutečnost, že téměř hned po příjezdu do metropole na Seině začal ve
své tvorbě rozvíjet abstraktní tvarosloví, ukazuje, že inovativní výtvarné
tendence, s nimiž se tam setkal, měly na jeho vnímání velmi silný vliv. Lze
předpokládat, že na počátku svého pařížského pobytu se Bílek seznámil
s Františkem Kupkou. Bylo totiž běžnou praxí českých stipendistů až
do druhé světové války, že ke svému, na tamní scéně etablovanému
krajanovi docházeli do ateliéru a on je rád přijímal. Pravděpodobně i pod
jeho vlivem tak Bílek v letech 1913—1914 experimentoval ve svých
dílech s vizualizací hudby a zkoumal psychologický účinek barev. Na
rozdíl od Kupkova až empirického pojetí je Bílkova tvorba emotivnější
a reflektuje intenzitu jeho prožitku z poslechu hudby. Po návratu do
vlasti se spolu se svou rodinou usadil v Praze. Kromě volné tvorby se
věnoval také realizacím pro architekturu (např. figurální řešení oken
v budově spořitelny v Lounech, Krajského úřadu Středočeského kraje ve
Zborovské ulici v Praze ad.). Abychom vysvětlili pozoruhodný meditativní symbolismus a neoptický
kolorismus předložené práce, je třeba doplnit francouzský kontext ještě
o další určující prostředí, v němž se po příchodu do Paříže Alois Bílek
pohyboval: byl to okruh spisovatelů Reného Arcose, unanimisty
a zakladatele uměleckého společenství „Abbay“ (Opatství), a Émila
Verhaerena, jehož přátelství mělo pro malíře, jeho vztah k umění
i ke světu, zásadní význam. Bílek k Verhaerenovi, orientovanému na
humanistický symbolismus, docházel dvakrát týdně a účastnil se diskuzí
o umění s kroužkem jeho přátel. Dalším okruhem pak bylo nabistické
hnutí Maurice Denise, malíře—filozofa, jehož teoretické spisy vyšly právě
v době Bílkova příchodu do Paříže (M. Denis, Théories, 1890—1910: Du
symbolisme et de Gauguin, 1913). Pozdní tvorba nabistů vyhovovala
jeho sklonu symbolizovat, a to jak téma, tak barevnost.
Všechny uvedené vlivy se pak protly v Bílkových realizacích, jako je obraz
„Odpočinek u potoka“. Zde se nejedná o pozdější hojné neoklasicistní
ztvárnění motivu koupání, ale o ryze symbolistní zachycení odpočinku
jako momentu meditace, obrácení se do sebe, posvátnou chvíli duševní
očisty, akcentovanou působivými, barevnými škálami a harmoniemi
(E. Verhaeren), jež samy o sobě mají nesporné psychologizující
a meditativně-básnické aspirace.
PhDr. Rea Michalová. Ph. D.
152
aukce 67
vyvolávací cena
190 000 Kč
€ 7 683
dosažená cena
190 000 Kč