sign. tužkou PD Matal 47., akvarel, papír, 16,5 × 11 cm, pasparta, rám, sklo Konzultováno s Mgr. Martinou Švikovou. Pro mladého, mimořádně nadaného umělce Bohumíra Matala, který se ve svých 23 letech stal členem Skupiny 42, jehož malby se vzápětí ocitly v Paříži na výstavě nejvýznamnějších mladých umělců Československa a již v roce 1947 měl svou první samostatnou výstavu v reprezentativním brněnském Domě umění, se po únoru roku 1948 změnil svět. Jeho malby se ani vzdáleně nepřibližovaly direktivně prosazovanému budovatelskému optimismu, a veškerá jeho dosavadní tvorba tak byla označena za nežádoucí a nebezpečný prozápadní formalismus, který je třeba potírat a který na výstavách nového socialistického státu nemá co pohledávat. Na malíře, jenž část války prožil v těžkých podmínkách pracovních táborů, dolehla opět zdrcující tíha totalitního zřízení. Matal se nuceně stáhl do ústraní svého ateliéru a ve svých malbách začal hledat jistotu v tradičních motivech portrétů, autoportrétů, zátiší, kytic či pohledů na město, ve kterých se odkazy na modernistickou malbu mnohdy mísily s novými prvky a symboly.